Česká nářeční skupina
Česká nářeční skupina
Česká nářeční skupina je označení pro skupinu dialektů českého jazyka, vyskytující se na území historické země Čechy a zasahující i do západních oblastí Moravy. Tato nářeční skupina je na rozdíl od střední a východní Moravy i Slezska poměrně homogenní, nejsou zde takové rozdíly mezi nářečími, dialekty se na většině území příliš neliší od obecné češtiny.
Hlavní znaky
- hlásková změna ý > ej (živý > živej) – v některých případech i í > ej (vozík > vozejk)
- dvojhláska ou je zachovávána ve stejném znění, jako ve spisovné češtině
- asimilace znělosti v případě sh- na sch-
- protetické v na začátku slova začínajícího na o- (otevřít > votevřít)
- hláska -l na konci tvaru příčestí minulého jednotného čísla mužského rodu po souhlásce zaniká (snědl > sněd)
- v některých případech zúžení é > í, respektive é > ý (délka > dýlka, vézt > vízt)
- nominativ plurálu tvrdých adjektiv má koncovku -ý bez ohledu na rod (mladý kluci (spis. mladí), stromy (spis. mladé), holky (spis. mladé) i města (spis. mladá))
- tvar 7. pádu množného čísla většinou končí na -ma bez ohledu na rod (mužema, ženama, růžema, kostma, staveníma atd.)
- podstatná jména, jejichž kořen končí na -s, -z, -l se skloňují tvrdě
- u tvrdého skloňování mužského a středního rodu přídavných jmen je většinou shodný 6. a 7. pád jednotného čísla
- sloveso "být" má v první osobě jednotného čísla vždy tvar sem, ať již je v jakémkoli významu
- sloveso "být" má v druhé osobě jednotného čísla tvar seš jako sponové / plnovýznamové sloveso a -s jako pomocné sloveso minulého času
- v 1. osobě minulého času se vynechává příslušný tvar pomocného slovesa být, pokud je podmět vyjádřený (já jsem tam byl > já tam byl)
- často (ne však důsledně) změna s, š, z, ž > c, č, dz, dž po n, ň (ženská > žencká)
- na začátku slova se provádí změna hř > ř (hřích > řích)
- krácení dlouhých samohlásek, zejména u skloňovacích koncovek, ale i jinde (vidím > vidim)
Členění
Rozdíly mezi jednotlivými nářečími nejsou již tak velké, zejména od poloviny dvacátého století jsou postupně stírány, nyní se stále více uplatňuje obecná čestina.
Českou nářeční skupinu lze členit do těchto podskupin:
- Středočeská nářeční podskupina: vyskytuje se v centrální části Čech, zejména v Praze a jejím okolí (na severovýchodě tvoří hranici pás přes Mělnílk - Ml. Boleslav - Nymburk - Kolín - Časlav, na jihozápadě resp. jihu pás přes Rakovník - Hořovice - Příbram - Tábor - Pelhřimov.
- Jihozápadočeká nářeční podskupina: vyskytuje se v jihozápadní a jižní části Čech a přesahuje až na Moravu v úseku Telč - Třešť - Dačice.
- Severovýchodočeská nářeční podskupina: vyskytuje se na severovýchodě Čech.
- Jihovýchodočeská nářeční podskupina: vyskytují se na jihovýchodním okraji Čech a velká část je na území Moravy.